Aktuality z domácí homeopatie

Plísně na nohou a rukou

Pokud trpíte plísněmi, ať už na nohou či rukou, je dobré se zamyslet nad tím, kde Vám chybí hranice a tím pádem dovolíte lidem, aby se Vám dostávali „pod kůži“ a přiživovali se na Vaší energii. Kvůli tomu jste často podráždění a když to dáte nepatřičně najevo, tak se viníte, že jste to nezvládli a jste nesnesitelní a špatní. Máte zastaralé a „zplesnivělé“ představy o tom, co jak se má dělat. Proto děláte věci, které nechcete nebo s nimi nesouhlasíte. Lidé s Vámi manipulují, necháte se dotlačit do situací, které nechcete. Možná máte rodinná tajemství, která Vám „hnisají“ pod kůží nebo pod nehty.

Z knihy: Inna Segal, Tajná řeč Vašeho těla

Silicea
Zdroj: Compfight

Co s tím? Dejte si lék Silicea CH 9 jednu dávku jednou denně večer před spaním po dobu dvou měsíců. Pokud budete mít lék z lékárny, tak jedna dávka léku jsou tři kuličky. Pokud si objednáte lék ode mě, stačí Vám na jednu dávku jen jedna kulička.

Pokud by Vám plísně i přesto nezmizely, doporučuji Vám hloubkovou homeopatickou léčbu, kde se vybere speciální lék pro Vás.

Když se nám budí miminko…

Dva dny před vánoci jsme pekli se synem ovesné placičky a v tom volá jedna klientka za druhou. Třetí v pořadí je Eva. Její syn špatně spí a ona si už neví rady. Volaly jsme si opakovaně v průběhu vánočních prázdnin a uzavřely jsme to na začátku ledna.

Špatný spánek dětí řeším poměrně často a tak jsem požádala Evu, aby její příběh napsala a tím Vás inspirovala k tomu, jak i Vy můžete lépe se svým miminkem spát.

Eva Mahrová s Matýskem

Ráda bych se s vámi podělila o řešení bezesných nocí s miminkem.
Mám osmiměsíčního syna Matyáše, který do půl roku krásně spinkal. Pak ale nastal zlom a on se začal čím dál častěji budit. Nakonec to dopadlo tak, že se manžel přestěhoval ke staršímu synovi do pokojíčku a Matyáš spal se mnou v posteli. V postýlce nechtěl vůbec být, plácal tam sebou a pořád se bouchal a plakal, jako by mu ta postýlka nestačila. Budil se často, někdy i 15x za noc, klidně každou hodinu. Jediné, co ho uspalo, bylo buď nošení v náruči, což byl veliký nápor na záda, nebo mu dát napít z prsa. Byla jsem už tak unavená, že jsem nebyla schopná přes den normálně fungovat a pokaždé, když šel malý spát, šla jsem s ním. Nakonec jsem zavolala Alžbětě, své dvorní homeopatce, kamarádce a učitelce, abych to s ní probrala. Poradila mi, abych zkusila spát v jiné místnosti, než Matyáš. S manželem jsme si vyměnili pozice. Já jsem šla spát ke staršímu synovi a manžel zůstal s Matyášem v ložnici. Světe div se! Matyášek se vzbudil jen 2x, manžel ho uchlácholil v náručí a spali jsme dál. Zjistili jsme tedy, že hlad v noci nemá. Druhá noc byla malinko horší a třetí už jsme to nezvládli a nakonec to skončilo zase jako před tím. Zavolala jsem to Alžbětě. Bylo třeba se posunout a tak Alžběta zvolila lék CINA CH200. Dala jsem mu jednu kuličku a noc byla snad nejhorší za poslední měsíc. Matýsek se vzbudil snad 20x, měla jsem už chvílemi pocit, že spí jen, když má prso v puse .
Po konzultaci s Alžbětou jsme dospěli k tomu, že musím přijít na to, kde mám problém já, jaké pocity to ve mně vyvolává, když se Matýsek tak často budí, měla jsem za úkol rozpomenout se na své dětství a na to , kdy dříve jsem se cítila stejně, jako teď……téměř ihned mi to docvaklo….Matýsek se bojí být sám, neumí být sám se sebou….já jsem jako dítě nechtěla být nikdy sama a vlekla jsem si to až do dospělosti. Vlastně jsem se naučila být sama se sebou ráda až před pár lety. Staršího syna jsem vedla k tomu, aby byl sám se sebou už od malička, takže od osmi měsíců spal sám v pokoji a nikdy neměl takové noci, jako Matýsek.
Matýska jsem tedy večer nakojila v sedě, aby mi u kojení neusnul a pak ho uložila do postýlky. Popřála jsem mu dobrou noc a odešla jsem. Samozřejmě plakal, ale počkala jsem 5 minut a pak se šla na něj podívat, pohladila jsem ho, mluvila jsem na něj a zase odešla. Za 5 minut usnul. Probudil se 3x za noc, to trvá do dneška – je to týden, co jsem to takhle začala dělat. Ráda bych odbourala i toto buzení, ale zrovna mu rostou zuby, tak to teď nechám chvíli uzrát.

Alžběta

Já ještě doplním…

Na začátku to vypadalo, že malý potřebuje často pít. Proto jsem Evě poradila, aby zkusila spát v jiné místnosti bez malého, aby ji necítil. Protože mám zkušenost, že když miminko je s tatínkem, tak bývá v pohodě, jak cítí maminku, tak se budí a chce ji. Díky tomu, že se další noc nebudil tak často, jen 3x, protože měl hlad, jsme mohli vyloučit, že by potřeboval tolik v noci jíst. Jenže když další dvě noci se opět budil a křičel, volala Eva znovu. Řekla, že má strach být sám, že to vypadá, že se bojí. Protože absolvovala u mě Homeopatický kurz hloubkového léčení, vybrala mu lék Stramonium. Souhlasila jsem. Po něm mu bylo lépe psychicky přes den, ale na noc to nemělo vliv. Tak jsme si o tom povídaly dál a já nacítila z jeho projevů, že potřebuje lék Cina. Je to lék pro řvoucí děti, které jsou „na přizabití“. Cítila jsem, že si potřebuje něco pořešit v sobě, s čím do tohoto života přišel. Jenže Eva volala zas, že po Cině se stav ještě zhoršil.

Pokud narazíme na tak silný odpor po léku, který mu má pomáhat, vnímám, že je třeba řešit problém hloubkově, tedy řešit to s rodičem. Protože volala maminka, řešila jsem to s maminkou. Řekla jsem Evě, aby mi řekla, co jí to vyvolává za pocit, za emoci, když se s malým takto nevyspí, když to pořád musí řešit. A ona řekla BEZMOC. Pak jsem jí poradila, jak si má rozpomenout na dětství, kdy se cítila takhle bezmocná a jak tu emoci má zpracovat. Eva se ještě ten den do toho pustila. Volala mi za dva dny, že jí došlo, jak bezmocně se cítila, když bývala sama. Jak neuměla být sama se sebou. Tím, že si tu minulost ZVĚDOMILA, zpracovala, tak se malý přestal tak často budit. Vlastně jen na jídlo.

Co z toho vyplývá? Děti nám nastavují dnes a denně zrcadlo našich nezpracovaných pocitů. My nemáme pocity zoufalství a beznaděje proto, že je dítě nemocné, ale dítě je nemocné, aby nás upozornilo na to, že v sobě máme vědomé či skryté pocity zoufalství a beznaděje z minulosti. A že se po nás chce je zpracovat tak, aby nám už nemusely zasahovat do života.

Přeji Vám, ať i Vy si dokážete UVĚDOMIT, na co Vás Vaše dítě upozorňuje a mohly s miminkem v noci klidně spát .

SLADKÉ SNY

Bolesti v krku

Photo Credit:. .Lisa Marie pomocí Compfight cc

V posledních dnech a týdnech velmi často řeším problémy s krkem, bolestmi, záněty atd. O čem bolesti v krku jsou z psychosomatického hlediska?

„Problémy ve vztazích. Neschopnost hovořit o pocitech. Problém se závazky. Cítíte se strnulá, pod nátlakem, jako by Vás někdo škrtil. Máte sklon zametat záležitosti pod koberec, abyste je nemusela řešit. Držíte v sobě nevyřešené problémy ve vztazích, především s rodiči, dětmi nebo partnery. Často vidíte samu sebe v negativním světle. Trávíte příliš mnoho času přemýšlením a pokusy řešit problémy a nestíháte si ujasnit své pocity naladěním se na svou intuici.

Máte ve zvyku říkat někomu nebo něčemu, že Vám visí na krku? Cítíte se svými závazky přiškrcená? V jakých situacích v životě nejste ochotná stáhnout se a přizpůsobit? Existuje někdo, s kým si potřebujete pohovořit?“

Inna Segal, Tajná řeč Vašeho těla

Zkuste se zastavit, vnímat chvíli svůj dech, své tělo a pak zaměřit pozornost do místa té bolesti. Uvědomujte si, co tam máte za pocit, pojmenujte si ho a dovolte si ho cítit. Možná se vám pocit propojí i se situací, se kterou bolest v krku souvisí. Prožijte si ji se všemi emocemi až do úplného klidu.

„Pokud v sobě zadržujete vyjádření hrubých slov, „polykáte“ a potlačujete v sobě hněv a jiné emoce nebo se bojíte vyjádřit nahlas to, co si myslíte, váš krk ihned reaguje zánětem.

Také všechny komplexy méněcennosti „procházejí krkem“, protože si při tom člověk stále nadává: kvůli zevnějšku, kvůli svému chování.“

Valerij Sinelnikov, Dohoda s nemocí II

K tomu uvědomění si můžete vzít na pomoc i homeopatický lék, který Vám to, co jste si v sobě uvědomili, pomůže zpracovat. Poraďte se případně se svým homeopatem, jaký lék je právě pro Vás, Vaši situaci vhodný.

Sedět u počítače nebo ve škole?

„Ach jo, zase škola…“, truchlí mé děti již týden před vypuknutím…

No, tak tu sedím 1. 9. 2014 a děti jsou už zase ve škole. Strašně se jim nechtělo jít.

Říkám jim: „buďte rádi, že máte tak dobrou školu„. Chodí totiž do Montessori. No jo, ale i tato škola se musí nějak přizpůsobit směrnicím státu a tak i přesto, že je v mnoha ohledech super, se tam neučí vždy ještě tak, aby to bylo fakt v souladu s dětmi, jejich potřebami a zájmy.

Říkám jim, buďte rádi a přitom si uvědomuju, že je to jenom rozum, který jim to říká. Oni jasně cítí, co chtějí a co ne. Jen my jsme se naučily žít jinak. Na svých terapiích učím lidi žít v souladu sami se sebou, s tím, co chtějí. Protože to jediné je zdravé.

Možná nebudete souhlasit, možná mi budete oponovat a možná mi budete nadávat, ale já mám pocit, že se moje děti nejlépe učí u počítače. V tuto chvíli. Dlouho jsem s tím bojovala, nechtěla je rozumem pouštět tak dlouho, dávala jsem jim různá omezení atd, no asi jako většina z nás.

Jen jsem si říkala, že není něco v pořádku, když oni tak po tom touží, tak protestují, když jim ho zakazuji. Rozhodla jsem se na počítač podívat jinak. Uvažuji: „hmm, když je ten počítač tak škodlivý, když tolik zla páchá na dětech, proč tedy je? Proč nám naše doba tohle nabízí, je to opravdu jen zlo?“ A najednou mi začalo docházet, že i tohle všechno má svůj smysl. Otevřela jsem se tomu, aby se mi ukázalo, jaký? No a přišla první vlaštovka – děti se tam úžasně učí jazyky. Poslouchají anglické a německé latsplayery, kteří jim ukazují, jak mají kterou hru hrát. Hmm, hodně se v tom zlepšily, myslím v těch jazycích. Mohou poslouchat české a také poslouchají, ale oni velmi často poslouchají ty zahraniční. Prý jsou lepší. A tak jim to stojí za to.

Tak jsem si řekla, ok, dobrá, budu to pozorovat dál a nechávala jsem je na pc déle. Čas od času mám pochybnosti, zda to fakt nepřehánějí, nechtějí tolik chodit ven. A to by přece měli. Jo, dokud jsem toho staršího nutila aspoň na chvíli ven, když chce být na pc, tak to vyvrcholilo tím (mimo to, že jsme se pořád kvůli tomu hádali), že už v chladnějším podzimním počasí seděl na lavečce a čekal, až mu odplyne čas, který musí strávit venku. No, tak to jsem si taky říkala, že je to někde ujeté. Tak jsem mu aspoň zařídila pohyb v plavání jednou za týden, když nechce se mnou jezdit na kole či na brusle nebo hrát fotbal či badminton. Mě baví cokoli.

Chodil tam jakž takž rád, i když jsem ho tam musela fakt „dokopat“, ale postupně čím dál míň a měla jsem pak pocit, že už s kamarádem, který byl také rodiči donucen, chodili „za plavání“. Má to smysl do toho dávat peníze?

No a když tedy jsem zase o počítači a jeho množství pochybovala, zjistila jsem, že se mí synové přes skype domlouvají s ruským klukem v angličtině. Prostě hrají a v rychlosti na sebe mluví anglicky. Hmm, tak to mě přišlo jako bomba. Takhle jednoduše procvičovat jazyk na tom, co ho baví a zajímá. To je fakt, fakt dobré.

Zkrátka, když pochybuju, zda je to správné, přijde mi takový nějaký signál. Musím říct, že vůbec nevím, co „z nich bude“, vůbec nevím, zda je to dobře, ale vím, že nemůžu jinak. Protože když to chci jinak, podle něčeho, co rozumem vím, co jsem se naučila, že je správné, tak mi to děti předhodí k sežrání teda fest. Tak se nechávám vést mezi naučeným a tím novým a jen s důvěrou a občasnými pochybnostmi sleduju, co z toho všeho jednou bude.

Chci ještě na konci zmínit, že jsem vděčná, že děti mohly zažít a zažívají Montessori školu. Není ideální, jak jsem na začátku čekala, ale neměnila bych. Pokud mají ještě chodit do školy, tak super, že zde. Velmi ji doporučuji jako alternativu ke klasickému školství. Naše škola je tato.

Bolesti hlavy, migréna

Dnes mě celý den bolí hlava. Ach jo, pokud mi něco nejvíc leze do těla, tak je to toto. Už jsem mnohokrát řešila, proč mě bolí hlava. No, bolí mě tehdy, když chci mít věci příliš pod kontrolou, když příliš přemýšlím, když ve mě bojují dvě podosobnosti – jedna říká, že jsem dobrá, že to, co dělám, dělám dobře a lépe v tuto chvíli nemůžu a druhá křičí, že jsem neschopná, nemožná, že jsem zase řekla něco špatně a že jsem sobecká. Už jsem se mockrát přijala v tom, jaká jsem a co dělám. Hodně jsem se v tom posunula. No, ale občas se to zanoří do větší hloubky a já musím čelit dalším nadávkám svého vnitřního kritika. Je to silný pocit z dětství. Nebyla jsem přijatá taková, jaká jsem a musela jsem se uchýlit k tomu, abych splňovala něčí představy. Známe to všichni nebo alespoň většina. No a já se uchýlila ke kritice sebe samé.

Ve svém podnikání – v tom co mě naplňuje a baví, mám před sebou další milník. Navázaní spolupráce. Už delší dobu cítím celou svou bytostí, že mě spolupráce čeká. Ale spolupracujte s někým, když se bojíte, aby Vás ten druhý neošidil, nepodvedl, když se bojíte, že budete dávat víc, než dostávat. Když máte strach, že ztratíte vlastní důležitost, že se třeba zjistí, že je někdo lepší než vy. Když to prostě neumíte a máte naprosto zkreslenou představu o tom, jak spolupráce funguje. Nejdřív je třeba si tohle všechno přiznat, dovolit si se takto cítit a pak to pustit, opustit.

A tak to teď čistím. Tím, že si to uvědomuji a cítím, jak moc mě to bolí. Jak moc mě bolí to, jak sama sebe kritizuji. Jak moc mě bolí, když pak nechtěně kritizuji ty ostatní. Jak mě pak bolí hlava z toho všeho. Jsem v kruhu a potřebuji se dostat ven. A zároveň vím, že potřebuji si dovolit být v něm tak dlouho, dokud to bude pro mě dobré. Aby to mohlo zase odejít. Abych to v sobě nepotlačila a nemusela to řešit zase za nějaký čas.

Na bolesti hlavy jsou stovky homeopatických léků. Který ale vybrat teď na to, co řeším? Uchyluji se k homeopatickému repertoriu a vybírám z mnoha desítek stran tu správnou rubriku na mé příznaky: Bolest hlavy, týl a čelo, vlevo. No a vychází mi Alumina. Ano, to je lék pro lidi, kteří mají ztracenou identitu. A já v tuto chvíli právě tohle pociťuji.

Jo a už mě napadají další souvislosti. Levá strana je spojená křížově s pravou mozkovou hemisférou a tedy ženskou částí naší bytosti. Bolest mi tedy ukazuje, že v oblasti spolupráce a komunikace s lidmi mám potlačenou ženskou stránku – uvolnění, plynutí, spočinutí, tvořivost.

Hmm, děkuji svému tělu a bolestem hlavy za to, že mě směřují tam, kde je to v souladu se mnou. A když jsem mimo svoji cestu, vrací mě zpátky k sobě. Děkuji .

Homeopatická léčba ochrnutého pejska

Povím Vám příběh pejska, který už měl umřít…

Dne 28. 5. 2014 mi majitelka tohoto krásného pejska napsala:

Dobrý den paní Matiášová,

dostala jsem na Vás kontakt od své milé sousedky Petry.
Chtěla jsem se zeptat, zda máte zkušenosti s homeopatií u pejsků.
Můj 8letý pejsek Hermes má velké potíže. Dnes mi pan veterinář řekl, že nám už z medicínského hlediska nemůže více pomoci a pokud by se stav psa měl více zhoršovat, doporučuje jeho utracení. Ale sám poznamenal, že mám vyzkoušet všechny možnosti i homeopatika (ač prý na ně nevěří), abych měla pocit, že jsem udělala maximum. A osobně zná případy, kdy homeopatie opravdu některým těžkým zvířecím případům vrátila nebo prodloužila život.

Náš pejsek Parson Russell Terrier cca před měsícem prodělal psincový kašel na který se léčil antibitotiky. Ale to by nebylo tak hrozné, jako to, že se mu společně s touto nemocí začaly projevovat jisté křeče v nohách. Přestával koordinovat zadní i přední nony a velmi strnule chodil a poté padal a již jen ležel. Tento stav se ihned začal řešit, avšak bez nějaké hlubší diagnózy. Udělali se mu odběry krve, aby se vyloučily záněty, přenosné nemoci od klíšťat atd. Zjistili mu zvýšenou hladinu ??? na játrech (na ty jsem mu začala podávat Ostropestřec). Později mu byl udělán rentgen a další vyšetření z krve na vzácné nemoci. Vše negativní. Bylo vyloučeno mechanické poškození, úraz, vychýlení ploténky. Byl diagnostikován nervový původ. V současné době má nasazené léky Prednison a silna antibiotika. Jeho stav se ale ani po cca 3. zkoušce léků stále nelepší ba naopak. Dnes je na tom tak, že ne
stojí, jen pár okamžiků za den se zvedne a dokáže se někam přemístit. Čůrá v leže nebo ve stoje jako kůň. Dokáže se najíst a napít jen s pomocí. Jeho nálada je ale stále veselá do žádné apatie zatím neupadá.
Lékař mi vysvětlil možnosti dalšího vyšetření, abychom mohli zjistit příčinu. Jedná se o velmi nákladné vyšetření CT hlavy a odběr mozkomíšního moku na rozbor. Celková cena cca 25000 Kč a ani to nám nezaručí, že se příčina bude dát léčit. Dávají nám i po vyšetření 15-20% šanci na uzdravení. Jsem na mateřské dovolené a tuto variantu jsem odmítla. Proto se obracím na Vás. Ráda bych opravdu vyzkoušela homeopatika, když klasická medicína nezabrala. Nejsme ani já a ani pes ještě připraveni se rozloučit. Chceme bojovat a já věřím, že vyhrajeme.

Děkuji za zprávu zda nám můžete pomoci

Míša P.

Napsala jsem paní, ať mi zavolá, že to spolu ještě probereme a vyberu pejskovi lék:

Paní Míšo,

léčím i zvířátka, takže Vám poradím velmi ráda. Z toho, co píšete, si troufám říci, že příčinu jeho potíží medicína prostě zjistit nemůže. Protože netkví ve fyzické rovině, ale v psychické. A to oni prostě nezměří.

Já k tomu ovšem potřebuji vědět více info. Je to závažný stav a to, že se děje u Vás v rodině, něco napovídá. Všechno souvisí se vším a i Váš pejsek s Vámi. Potřebuji o Vás vědět víc.

Mohu Vám nabídnout podobnou formu jako Vaší kamarádce. Telefonický rozhovor do půl hodinky s výběrem léku. Pokud ho neseženete v lékárně dodám já.

Nezaručuji Vám, že Vašeho pejska vyléčíme, ale vnímám tam velkou pravděpodobnost. Možná to hodně dělá Vaše víra. Každopádně vnímám, že homeopatie opravdu dovede jak člověka, tak zvíře srovnat s tím, jak žili a provést je branou smrti. Mám s tím mnohé zkušenosti u starých lidí.

30. 5. 2014

Pak jsme si zavolali a paní mi prozradila, že měla těžké psychické potíže a v té době svého pejska odháněla – dlouhodobě. Cítila se za to velmi vinná. Probrali jsme to trošku do hloubky a nasadili lék. Každopádně jsem znovu zdůraznila, že je třeba dovolit pejskovi odejít, pokud bude chtít.

Paní za dva dny (1. 6. ) napsala:

Dobrý den paní Alžběto,

penízky jsem Vám poslala až dnes. V pátek jsem se již po našem telefonátu nedostala na internet a o víkendu jsem byla s rodinou v horách.

Hermíček byl na výletě s námi. Byl to zválštní víkend. Syn s manželem hned v sobotu dopoledne odjeli zpět domů, protože u syna propukly neštovice.

Zůstala jsem ve společnosti mé dcery, Hermíka a svých přátel. Hermíčka znají od malého štěňátka a bylo to chvílemi až dojemné, jak se s ním všichni loučili a nebo mu přáli uzdravení.

Já jsem měla smíšené pocity. Emoce u mě byly jak na houpačce. Byl na tom v patek i v sobotu tak zle, ze jsem se snim opravdu vedome zacala loucit. V sobotu vecer jsem ho sla polozit na travu, aby se vycural a prosila vsechny sily a andely a archandely o jejich pomoc. Nebe bylo plne hvezd a ja Hermikovi vypravela jak na me bude koukat z toho velkeho vozu a ze az prijde cas, tak se znovu potkame. A ze v mem srdci bude navzdy. Povidala jsem mu nas prvni vylet, kdy jsme spolu spali pod sirakem. Byl kveten pred 7 lety a nebe bylo stejne jako ten vecer posete hvezdami. Plakala jsem u toho vypraveni moc. Druhy den (dnes) se Hermik vzbudil a behal temer cely den. Musela jsem mu pomahat. Na vylet s nami stridave jel v kocarku, ale z velke casti chodil sam a i si nekdy popobehl. Po obede jsme jeli domu a doma byl opet cily a hravy. Odpoledne jsme sli na zahradku, kde vydrzel cca 2 hodiny, pak ho musel manzel odnest domu. Ale pak se znovu zvedl, mel zajem o jidlo a piti. V podvecer jsme sli i na malou prochazku kolem domu. S malou prestavkou ji zvladl:). Tres v nohach stale pretrvava, ale jeho psychika je o poznani lepsi a myslim, ze se mu dari mnohem lepe.

Lek jsem si na vylet připravila novy a podavala cely vikend. Dnes nezbylo moc casu a nejake vsetecne decko mi vzalo strikacku, tak dnes nedostal zatim nic, ale je mu zazracne mnohem lepe.

Jeste jednou mnohokrat dekuji za vasi silu a pomoc.

Budu Vas informovat o nasem stavu i nadale.

Mejte hezky zbytek nedele. S pozdravem Michaela P.

Tak tohle už znělo dobře, ale ještě jsem byla opatrná propuknout v nadšení. Mohlo to být předsmrtné zlepšení. Proto jsem napsala:

Děkuji za zprávu :-) . Nemám co dodat, nechávám Vaše slova v sobě doznít…. :-)

Za další tři dny (4. 6. 2014) mi přišel tento email:

Milá Alžbětko,

ani nevím jak moc mám poděkovat. Kdybyste včera i dnes viděla Hermíka, nepoznala byste, že byl nemocný a šlo mu o život.

Je veselý, hravý. Vrátil se mu smysl pro humor. Má zájem o fenky, chce se škádlit s jinými psy, nosí nám hračky a chce je házet. Třes nohou uplne zmizel. Chodi na procházky, beha, jakoby nic:).

Jsem tak ráda, že je zpátky. A znovu jsem k nemu nasla cestu. Je to ted takový muj mazlícek, jak uz dlouho nepamatuje ani on a ani já.

Znovu jsem ho vzala zpet do rodiny, kam patri. A za to velke diky, hlavne Vám a me sousedce Péťe, že mi o vás řekla.

Jak dlouho mu mam lek jeste davat? Ted mu ho davam 3x denne.

Míša P.

Tak tady už máme šťastnou majitelku pejska Hermíka. Paní jsem ještě napsala:

S pejskem mám radost, lék mu ovšem podávejte ještě dál, zatím mám pocit, že ho potřebuje. To, co mu pomohlo hodně, je to, že jste mu dovolila odejít. Pak se může svobodně rozhodnout.

Těší mě, když mohu být průvodcem lidem i jejich zvířátkům.

Domácí homeopatie a domácí homeopatika

Videokurz na téma domácí homeopatie a homeopatik. Naučte se alternativnímu léčení.