Monthly Archives: Říjen 2017

Dítě nechce do školy

Lehká mozková dysfunkce

Napsala mi na facebooku, říkejme jí Monika, absolventka někdejšího kurzu domácí homeopatie:

„Ahoj Bětuško, prosím Tě, mohla bych Tě požádat o radu, zda existuje ginko biloba i v homeopodobě a jestli by se dala u Tebe sehnat? Je to pro Míšu (jméno změněné), jak jsem u Tebe byla na konzultaci, jeho stav se horší, školu už nenávidí, je toho na něj moc, nestíhá a vypadá to na lehkou mozkovou dysfunkci, poruchy pozornosti bez hyperaktivity, půjdeme na vyšetření na neurochirurgii. Až bude výsledek, tak bych se k Tobě opět přihlásila. Zatím bych mu pomohla aspoň s lepším prokrvením mozku. Doporučila bys mi něco? Děkuji Ti moc!“

Odpověděla jsem okamžitě, co mě k tomu napadlo:

„Moni přijď, pomůžu ti rozklíčovat, o co tu jde. Nenávist ke škole je naprosto oprávněná. Mozková dysfunkce? To je jen to, že ho ve škole odvádí od toho, co miluje. Mám tu čím dál víc takových dětí. Odnaučili je radovat se. „

Sedlo jí to. Za pár dní i bez vyšetření seděla u mě v poradně. Ihned se rozpovídala o tom, jaké má problémy s učitelkou, jak si ji často volá do školy a neustále ji poučuje o tom, jak má vychovávat své děti. Má tři kluky, Míšu, deset let a pak dva sedmileté hochy, dvojčata. Vyprávěla mi mnoho situací, které s ní řeší a vlastně je to celé o tom, že jen reaguje na útoky ze školy, bojí se, co zase po ní budou chtít.

„Přitom oni jsou doma zlatí. Já s nimi problém nemám. Už mě napadla domácí škola, ale já si vůbec netroufám do toho jít.  Pak by nás čekalo každý půlrok přezkoušení, jak bychom to zvládli?“,  pochybuje o sobě i dětech.

„Moni, to bylo přesně to, co mě tu napadalo celou dobu, co to tu vyprávíš, že kluci potřebují být doma s tebou, jen mě zpochybňovalo to, že řešíte peníze a potřebuješ vydělávat,“ utvrzuji ji v jejím nápadu. „Každopádně to, že jsi dala nedávno výpověď z práce jen přispívá k průchodnosti tohoto záměru,“ ještě dodávám.

Jí se totiž spojily dvě věci. Jednak v práci to bylo už velmi zatěžující, a navíc nemá žádné hlídání z rodiny, potřebovala, aby s klukama někdo přes prázdniny byl. Tak se rozhodla, že to bude ona.

„Víš, co je ještě síla?“, pokračuji v tom, co mě k tomu dál napadá, “jak si necháš od někoho říkat, co máš dělat s klukama, jak je trestat, jak jim dávat hranice, jak je odnaučovat být sám sebou.“

„Jo, jo, to je pořád ta moje mamka, která mě neustále upozorňovala na to, že já nevím, že se mám přizpůsobit, že jiní to vědí lépe než já“, vysvětluje Moni své pochybnosti o sobě.

„A co by sis přála Ty?“, dotazuju se, abych věděla, jak s tím pracovat dál.

„Vyliskat učitelku“, okamžitě zná svou odpověď.

No, to se nedivím, pomyslím si a v tu chvíli mně pro ni napadá lék. Přesto mě zajímá ještě jednou odpověď na stejnou otázku:

Homeopatie, kineziologie

Domácí škola

„Pro mě je důležité, aby kluci byli šťastní,“ přidává další variantu a dodává: „dostáváme úkoly navíc, trestá ho tím, jedou šíleným tempem, zajídá stres, brzy se unaví. Vyhořel, říká, že je mu to jedno. Přitom nechtěl přijít na toto sezení, protože by zameškal. Kdybys věděla, co musíme dopisovat, když zamešká jeden den!“

 

 

Rozebíráme, co Míšu baví, co mu jde, co ho činí šťastným a dozvídám se, jak je ohromně manuálně šikovný, jak rád u nich na dvorku něco kutá, vyrábí. Vidí to u svého táty a baví ho to.  Cílím tedy pozornost na splnění jejího přání, tedy kromě toho liskání :-) , což je projev potlačeného hněvu, který budeme řešit lékem.

Povídám jí o unschoolingu, že já bych do něj šla, kdybych ještě teď měla malé dítě. A zároveň ji přibližuju, že vnímám u svého mladšího syna projevy unschoolingu skrze to, že jsem ochotná vidět ZA. Za to, že sedí u počítače a vypadá to, že se jen hrbí, hrká nějaké příšerné degradující hry. Ovšem já se ho ptám, co ho na tom baví, zjišťuji, proč ho přitahuje právě tato hra. A tím, že to dělám už pár let, vidím, že on se učí. Jen to vypadá jinak, než podle nějakých našich klasických představ. Je to postřeh, vnímat detaily, vést skupinu, rychle psát na pc, angličtina, stříhání videí a mnoho dalšího.

My se odnaučili učit se hrou a tím pádem neumíme vidět, poznat, uvěřit, že by to takhle mohlo jako stačit.

Poradila jsem jí, ať se podívá na nějaká videa s Jardou Duškem. Je tam hodně o domácí škole, jak postupovat, kde se registrovat a že není třeba se obávat těch přezkoušení, také o autismu, o cestě ke svobodě. Je to vše propojené.

Tohle jí lahodilo, jak jsem o tom mluvila. Prý to potřebovala slyšet, že není mimo, že je v pořádku, že už dlouho cítí, že to má být jinak, jen neměla odvahu se do toho pustit.

Ještě mě pro ni napadlo jedno řešení, a to změna školy. Jen aby věděla, že jsou i jiné varianty, kdyby si přece jen netroufla třeba i kvůli těm penězům. Člověk se tak může uvolnit, že není jediná cesta ven.

Za tři dny mi napsala: „Podívala jsem se na Duši K domácí vzdělávání a připadá mě, že snad není nic přirozenějšího a vhodnějšího pro nás, než toto vzdělávání. Navíc jsem se dívala, nejbližší rodiny, co takhle učí jsou v Líšni a 5 km od nás v Sivicích, oslovila jsem je, jsou vstřícní a chtějí se dokonce sejít. Do Pedag. psych. poradny nás objednají nejdřív po vánocích, tak můžeme přestoupit do školy, kde to podporují, do Vánoc chodit tam a od pololetí zůstat úplně doma… uvidíme, jediné, co vím, že JÁ TO TAKHLE CHCI! Děkuji Ti moc, jako vždy jsi mi velmi pomohla!“

 

Homeopatie

Postavit se za sebe vůči autoritám

Možná si teď říkáte, zda by nebylo jednodušší zapracovat na tom, aby se dokázala Monika za sebe a kluky více postavit před učitelkou. Jednodušší nevím, ale je to další varianta. Určitě jí v tom bude pomáhat lék, který jsem jí dala, protože postavit se za sebe a opřít se o svoji vnitřní autoritu bude potřebovat i dál v životě. Třeba vůči autoritám, které budou jednou přezkušovat její děti nebo vůbec na úřadech, před rodinou, známými, pro které to bude mimo. A také pro kluky, aby viděli, jak se má každý postavit za sebe. Takže v životě jí to stejně čeká, před tím neutečeme.

To, že jsme vedli celé sezení tímto směrem, je jen reakce na její vnitřní volání, touhu, kterou měla v sobě schovanou a my ji spolu vytáhly na povrch. Stejnou situaci s jinou maminkou řešíme zase jinak. Vždy vedu lidi k tomu, aby se dotkli své vlastní autority a uslyšeli její volání.

Ještě vás může napadnout, kde se nám v sezení ztratila ta Lehká mozková dysfunkce. Neztratila, žádná není. Věřím totiž, že je její dítě v pořádku. Jen je přetížené tím, co se po něm chce a co už je pro něj hodně mimo. A tlačí se tak do něčeho, co není pro něj. Ano, když by to pokračovalo dál, může z toho vzniknout nějaká porucha. Ale pokud odstraníme příčinu, není důvod dělat z dítěte pacienta.

Přijďte na přednášku do Brna, můžeme se o tom pobavit více. 

Fota v celém článku: www.comphight.com – free verze

Homeopatie a dospívající

Koktavost

Nedávno jsem měla v poradně téměř 18 – ti letého chlapce se svojí mámou. Když mi volala, nevěděla, zda objednat raději jeho nebo sebe. Vnímá, že má kluk problémy a ona se za to viní. Dohodly jsme se tedy, že přijdou oba, zaměříme se na něj a uvidíme, kam nás to dovede.

Tomáš, to jméno jsem si vymyslela, působil velmi nepřístupně až nasraně. V telefonu mi jeho máma řekla, že už prošly různé terapie a nic moc nezafungovalo a že chce jít spíš už k psychoterapeutovi než do další alternativní léčby. Ani jsem se vlastně nezeptala, proč se tedy ještě rozhodla ho do další alternativy „dokopat“. Když přicházeli, sdělila mi, že už u mě byli. Před několika lety. A já si to našla. Bylo to v jeho jedenácti.

„Co tě trápí, Tome?“, ptám se na začátku.

„No, hlavně koktavost, ta přetrvává,“ nezapomněl zdůraznit, že už posledně mu to nepomohlo. Aha, dívám se do zápisků a vidím koktavost na prvním řádku. Hmm

„No a je ještě něco, v čem máš problém?“

„Nedotahuju věci do konce a nedělám je včas.“

„A dál?“, pokračuji v otázkách.

„Mám problém s kamarády, že nemám žádného dobrého, žádného, který by byl na stejné vlně jako já.“

Maminka přidala, že ho vnímá jako někoho, kdo se na svět dívá velmi negativně, všechno shodí a není v něm radost. A že to už vedle něj nedává.

Začala jsem se zaměřovat na ty kamarády. Zajímalo mě, co dělá za školu a jaký předmět ho baví a co ho baví tak celkově. Studuje na gymplu, protože nevěděl po základce, čemu se věnovat a baví ho dějepis, historie, především druhá světová válka.

Přirozeně mě zajímalo, zda chce historii studovat dál na vysoké. To neví, protože se tím prý špatně dá uživit. Tohle je častý argument už takhle úžasně mladých lidí, že mají implementovaný do svých hlav takový program. Řekla jsem mu, že pokud chce být šťastný, je třeba jít za tím, co ho baví a zajímá. No, to se tvářil opravdu otráveně, co mu to tady valím do hlavy. Nenechám se odradit a spojuji to s kamarády…

Homeopatie, kineziologie

Nemám kamarády…

„Víš, mě napadá, že to, že nemáš kamarády, nemusí znamenat, že s tebou není něco v pořádku, ale že NEJSI NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ.“ Vysvětlila jsem mu, když je člověk zaměřený na nějakou oblast a vybírá si školu podle toho, tak si přitahuje do svého života ty správné lidi, kteří jsou na jeho vlně. Právě tím, že je zajímají stejné věci.

„No, tak s tím teda nesouhlasím“, sdělil důrazně Tom. Postavil se velmi silně proti tomu, že by měl jít studovat historii proto, aby měl kamarády.

„No, takhle jsem to neřekla a ani nemyslela. Jde mi spíš o to ti sdělit, že ti správní kamarádi pro tebe mohou být na místě, které bude pro tebe taky správné.“

Na gymplu, kde se sejde parta lidí, kteří ještě nevědí, kam chtějí jít, jak se profilovat, to pro introvertního kluka může být opravdu problém. To samé na základce.

„Co si, Tome, přeješ, aby se stalo, jaké je tvé přání?“, stáčím hovor jinam.

„Nejvíc se chci zbavit té koktavosti.“

„Co od toho očekáváš?“, zjišťuji dál.

 “Budu lépe komunikovat a budu mít kamarády.“

Hmm.

„No a co ti přináší dobrého ta koktavost?“, přitvrzuji.

U tohoto typu otázky jsou lidé překvapení a mnohdy dotčení, že by jim jejich dlouholetý problém, kterého se chtějí zbavit, měl způsobovat něco dobrého…Tom bez zaváhání odpověděl:

„No, já se cítím díky tomu výjimečný“.

Jj, přitakám, protože to pro mne není překvapení, “dokážeš si ale představit, že bys o tuhle výjimečnost teď přišel?“

„Hmmm“, tak to na něj zapůsobilo. To spojení, že koktavost mu dělá tuhle službu a že by o ni mohl přijít.

Pokračovala jsem dál v hovoru vysvětlením, že mám v záznamech, že v jedenácti letech ještě kamarády měl, ale že se jim přizpůsoboval. To děláme tehdy, kdy je chceme mít za každou cenu, i když nám to nevyhovuje.

„Ty jsi se ale zřejmě časem rozhodl, že ti to za to nestojí a potřeboval jsi nový postoj vůči nim, jak se vyrovnat s tím, že je nemáš, že tě ponižují, no tak jsi se musel na obranu povýšit.“

Ano, tohle je přirozená reakce člověka. Když ho druzí ponižují a on chce sebe nějak v tom kolektivu ustát, musí si vytvořit nový program, který mu bude říkat, že to jsou blbci a nesahají mu ani po paty.

„A ty jsi na to našel svůj osobitý způsob a tím je koktání. Takže ty nemáš kamarády ne kvůli koktavosti, ale máš koktavost kvůli tomu, že jsi se potřeboval vyrovnat s tím, že nemáš kamarády.“.

Věřím totiž tomu, že když bude na správném místě, tedy v jeho případě studovat školu, která ho zajímá, nebude mít problém navázat přátelství i přes jeho koktavost.

„Máš tedy i přesto, co ti tady říkám, chuť zbavit se koktavosti a tím pádem přestat být výjimečný?“, znovu kladu otázku a zároveň myslím výjimečnost v jeho pojetí.

Mlčí. Nechávám chvíli působit na něj ta slova a pokračuji v monologu:

Jak být originální - homeopatie

Jedinečný, originální

„Ty potřebuješ uvidět, že jsi jedinečný už tím, jaký jsi, stejně jako jsou jedineční i ostatní zase v tom svém. Potřebuješ uvidět, že každý jsme originál, který nemusí dělat nic, aby za něco stál. Potřebuješ to pochopit a pak i zažít v těle. K tomu ti bude pomáhat lék. Když mu to dovolíš.“

Dávám čas Tomovi to vstřebat. Mlčí a přikyvuje, nějak mu to zapadá.

Ještě hodně jsme toho probrali. Na závěr pokládám Tomovi znovu otázku, co si tedy přeje?

„Chci být spokojený.“

Wow. Skvělý. Už není tolik zamřený na problém, ale na to, jak se chce cítit.

„Pokud chceš být spokojený“, vysvětluji, „je třeba si dovolit jít za svým snem, dovolit si JÍT ZA SVOJÍ TOUHOU. I když máš strach a myslíš si, že v tomto oboru nevyděláš.“

Pokouším se rozbít mu jasnost o tom, že jeho zájem o historii je mimo pro praktický život a že záleží na každém z nás, zda v daném oboru prorazíme a vyděláme si tolik, abychom byli spokojení.

„Ano na té cestě jsou překážky. Sám vidíš na mámě, že odešla z nevyhovující práce, začala podnikat, relativně se jí daří, ale i tak spokojená není.“ Shrnuji to, o čem jsme v průběhu sezení mluvili s jeho maminkou.

„Ale zde je jeden podstatný rozdíl. Tvoje máma odešla z práce ne kvůli tomu, aby žila svůj sen, ne proto, aby šla za svojí touhou.“

Ona odešla proto, že se chtěla zbavit šéfa a kolegů, kteří se k ní nechovali dobře. Měla toho dost a říkala si, že když bude pracovat na sebe, tak bude mít klid. Omyl. Teď má potíže s klienty, že nejsou vždy tak spokojení, jak by si představovala, mají mnohdy neskutečné požadavky a má pocit, že by snad chtěli, aby jim šla domů vytírat podlahu.

„Ale to je zase její program. Prostě si myslela, že od toho uteče. Ale neuteče. Po nás se chce, abychom to vyřešili.“ A když se to vyčistí, proč jsme takhle nastavení, že se lidi k nám tak chovají, tak si může užívat své podnikání. Bude mít totiž zdravé hranice.

Na závěr se maminka objednala taky, abychom se na to společně podívali. Ještě mi řekla, že poslouchala nějakého známého zahraničního terapeuta, který říkal, že koktavost je PÝCHA. A teď že tomu porozuměla.

A Tom? „Jak se cítíš, Tome?“, zjišťuji rozpoložení klienta.

„Jinak, líp, uvolněně…“, zkoumá nové pocity, když vstává k odchodu.

„Jo, je to vidět na tvém výrazu ve tváři“, přitakávám.

Ve výtahu se loučím, Tom mi podává ruku a významně mi do očí říká: „Děkuji“.

…………………………………………………………………………………………………………….

Homeopatie skvěle vylaďuje mladé pubertální a dospívající tak, aby jim bylo dobře v sobě.

Foto v celém článku: www.comphight.com – free verze