Klientka, říkejme jí Radka, se rozchází se svým mužem. Je na mateřské, má dvě malé děti a bydlí s nimi v pronajatém bytě. Je plná křivd, nasranosti, agrese a hněvu, zklamání, sebelítosti …To vše se ukazuje na denodenní péči o děti. Ony tááák „zlobí“, že z ní vytahují vše, co jsem výše popsala. Ty emoce. Křičí na ně, má chuť je zabít, jak ji provokují v tom šíleném hněvu.

Zastavuji ji při první emoci, ve kterou propukla hned při úvodních větách. Vedu ji do vnímání svého těla, abychom se spojili s tím, co je pod tím vším. Vedlo nás to k otci. Ten, kterého celý život odsuzovala za jeho agresivitu, jak ji projevoval, když chtěl mít klid u televize…Jak byl vlastně pořád pryč – buď v práci nebo pak raději v dílně. Uviděla, že to byl jeho způsob, jak s nimi nebýt a chránit je od zbytečných konfliktů, protože v něm spouštěly obrovský hněv, jež si pak na nich vyléval.

Vedla jsem ji k tomu, aby na sebe nechala působit to, jak se s ním cítí. Nejdřív jsme prošly emoce, které v ní spouštěl – nasranost na něj, jaký byl a taky to, jak kvůli němu vlastně teď dělá to samé. Je důležité prožít ty emoce, dovolit si je cítit, abychom se mohly posunout dál.

Pak jsem ji vedla k tomu, aby se dívala, co jí její otec může dát, co od něho vlastně potřebuje. Energii, která je tu pro ni. Vnímala, že sám je slabý, že nemá dost pro ni. „Buďte tedy menší, staňte se dítětem a řekněte mu: já jsem tady dítě a potřebuji tátu“.

Dohodly jsme se s paní, že toto sezení nahrajeme, aby se k němu mohla vracet v těchto vypjatých dnech. A tady, s jejím laskavým dovolením, vkládám malou část, můj monolog, věty, které mě k ní napadaly právě v této chvíli, kdy sedí malá před tím tátou….

Opři se o energii svého táty

Ano, táta tu energii pro nás má, jen si dovolme ji přijímat. Najděme si „svůj“ strom a choďme za ním a opřeme se, když se necítíme dostatečně vyživení, naplnění, když se cítíme oslabení, bez energie. Dovolme, aby ta energie přitékala, abychom se dosytili, naplnili. A mohli pak být tady zase pro své děti.

 

 

 

 

 

Úvodní foto: www.compfight.com, foto dole: archiv autorky příspěvku