V posledních týdnech mi lidi hodně volají. Akutní stavy se vlečou mnohem déle, než dřív. To, co fungovalo minulý rok, letos přestává. A my se máme tendenci divit, chceme to dělat tak, jak už jsme na to předtím přišli.
V průběhu svého vývoje jsem pochopila, že nic není jasnost. Není něco „dané“ a hotovo. Prostě to tak je a funguje to tak pořád a máme se tím řídit. I v ebooku Domácí homeopatie to zmiňuji, že Vám dávám návod, který ale časem budete měnit, posouvat, budete si to dělat „po svém“. A to je dobře.
Ano, prostě nám to nefunguje „postaru“. A „postaru“ je v tomto případě i to, co nám „nově“ fungovalo ještě před pár týdny či měsíci.
Možná máte teď pocit, že vybíráte homeopatické léky špatně, že něco děláte blbě, že jste „neschopní“, že vám to nejde. To jsem si dřív také vždycky myslela. Přišel nový klient s novým problémem a už mě na něj nefugovalo to, co předtím na jiné lidi. A já si to vždy brala osobně, že na tohle „nové“ už nemám, že bych se měla víc vzdělat, víc naučit.
Když jsme byli malí, rodiče a pak i jiné autority nás učili, jak něco je a něco není. Co je a není pravda, co je a není správné. A opakovali nám to, až jsme tento návyk přijali za svůj. Teď se těchto „pravd“ a „správných věcí“ pracně zbavujeme, protože už vnímáme, že nám to ubližuje, zdržuje, zastavuje v růstu, svobodě a hojnosti.
Nyní si přicházíme na nové „pravdy“, jiné, revoluční, úplně opačné a s námi rezonující „návody“, které jsou pro nás opět ty „správné“, ale tentokrát „správnější“, protože jsme si je osvojili sami. Třeba používání homeopatie doma nebo respektující výchova dětí nebo zdravá strava apod.
Jenže problém je v tom, že máme tendenci si z toho udělat opět návyk a „držet“ se toho stejně jako těch předchozích návyků. Ale teď už po nás tělo a duše chtějí něco úplně jiného. Chtějí, abychom byli tady a teď. Jako ale fakt TADY A TEĎ.
Znamená to, že v tuto chvíli vyberu homeopatický lék a podám ho svému dítěti a skvěle zafunguje. Podruhé taky a ještě i potřetí. Počtvrté zjistím, že teď to není tak, jako předtím a potřebuju k tomu přistoupit jinak, zamyslet se ještě, s čím ta nemoc souvisí atd. To pomůže – uvědomění, kde mám strach, co jsem nevykomunikoval(a) apod.
Příště chci opět uvědoměním si zajistit okamžitou změnu fyzického stavu, protože předtím mi to zázračně zafungovalo. Hmm, ale teď rozklíčovávám problém a ono to pořád nepřechází – ta bolest, kašel apod. Sakra, že bych to dělal(a) blbě?
Ne, nikdy to neděláte blbě. Třeba máte zavolat svému homeopatovi nebo kamarádce nebo máte zajít tentokrát k lékaři a nechat si napsat antibiotika. Nebo máte jít na hloubkovou homeopatickou léčbu, protože to chce už odblokovat psychickou příčinu a k tomu potřebujeme pomoc někoho jiného.
A nebo a to se stalo teď mě, zůstat s tou bolestí. Jen tak být, ležet celou noc a nespat a být. Projít tou bolestí, uvědomit si, že panika přichází díky myšlenkám z minulých situací. Dovolit si tu bolest. Tak jak jsem vám psala v ebooku, například dovolit si projít horečkou.
Zkrátka NIC NENÍ JASNÉ. Každý okamžik je originální a každý z nás v něm má hledat svůj momentální jedinečný přístup k nemoci.
Photo: www.comphight.com