Jak se postavit za sebe sama

Brno – 12. 10. 2019

Rádi byste dělali více podle sebe, věnovali se tomu, co vás baví a naplňuje? Měli byste chuť si jen tak pohovět a třeba neudělat to, co od vás rodina, přátelé, kolegové, chtějí? Proč máte problém si ustát, že nemáte náladu dnes něco dělat nebo nedělat, proč se vám stále opakuje to, že už opravdu chcete říct ne, řádně vyargumentovat své důvody, ale stejně pak uděláte to, co se po vás chce?

Proč vám sice pomohly terapie a odbloky, ale pořád je tam něco, co vám nedovoluje postavit se za sebe? V současné době se po nás chce i VĚDOMÁ spolupráce. Abychom porozuměli vzorcům v naší hlavě, které nám brání žít svobodně.

Na setkání tedy společně pojmenujeme vzorce našich chování, které souvisí s tímto tématem. Vytáhneme je do VĚDOMÍ. To nám umožní uvidět to množství absurdních situací, do kterých se dostáváme s dětmi, partnery, rodiči…U toho se dost nasmějeme )).

Projdeme si společně tím, jak z toho ven, abychom si řekli o to, co potřebujeme, abychom se zastali sebe samých, abychom nemuseli jen přitakávat. Po tomto workshopu to bude táák jednoduchééé…

Věřte, budete odcházet změnění .

Kde: Brno, občanský klub, Hybešova 65a

Kdy: sobota 12. 10. 2019

Čas: 10 – 17 hod

Cena: 1500 Kč 

Přihlaste se zde:

Jméno a příjmení: *

Ulice, město, PSČ: *

E-mail:*

Telefonní číslo: *

Vyplňte, prosím:

Odeslat přihláškuReset

 O předchozích kurzech dámy napsaly:

„Alžběto, toto byl třetí úžasný kurz u tebe. Nenapadá mě lepší způsob, jak ti za něj poděkovat, než přáním. 

Přeji ti, abys nezůstala stejná. Tvoje cesta neustálé proměny je totiž velkou inspirací a obohacením pro jiné. Přeji ti, aby sis vůči našim problémům zachovala svůj empatický nadhled. Ten je nedocenitelný a dělá tě jedinečnou. Přeji ti, aby ti jednou poděkovali všichni lidé, kterým jsi kdy pomohla. Nejen my, kteří se s tebou setkáváme přímo, ale i naše děti, partneři, rodiče a další blízcí. Protože i jim pomáháš tím, že pomáháš nám. Přeji ti, aby i další kurz byl tak užitečný a vlastně tak trochu nepopsatelný. Nápomocný všem, kteří chtějí něco změnit.“

Jana Weirichová

—–

„Já jsem si z kurzu nejvíce odnesla z posledního dílu, kdy jsme se vracely k sobě a prožívaly pocity, že jsme správně a to, co se děje kolem nás, je přesně tak jak to má být. Ale vím, že v předchozích dílech kurzu jsme udělaly spoustu práce, která mě přivedla k tomu, že jsem tento pocit mohla začít chápat. Od té doby jsem s tímto pocitem několikrát zkoušela pracovat ve vypjatých situacích, kdy jsem cítila beznaděj a nevědela jak dál. A stalo se to, že se mi podařilo vyjít z bludného kruhu beznadějných myšlenek a uvidět ten daný problém z jiné strany. A v některých situacích dokonce problém přestal být problémem. Vybavilo se mi teď jednou moudro (není moje), které přesně vystihuje to co chci říct: ‚My nemůžeme změnit to co se nám v životě děje, ale můžeme změnit svůj přístup k tomu a tím se náš život promění.‘

Takže,  Bětko, děkuji, že jsem díky tobě mohla poznat, že něco takového je možné.“ 

Lenka

——

„Na začátku kurzu jsem nechápala o čem si to povídáte….nemyslím praktické věci s dětma, s partnerama, organizování života ostatním, kontrola dokonalosti, nevyžádané rady….. to mi bylo jasné, ale ty pocity mezi tím…proč a k čemu? Já je téměř nemám…nevadí mi to  a jsem spokojená, vyrovnaná… jsem spokojená, když jsem tam šla? Něco mě tíží, nějaká poslední kapka dopadla, chování mého syna vůči mě mi není lhostejné a možná je toho víc…..emoce nedávám najevo, neprožívám je, tvářím se, že nejsou….v poslední době mě přepadá hněv a jediné co nelze ignorovat je bolest a to v posledním období jsou bolesti zad……rozsah pohybu mě neomezuje, omezuje mě bolest a tak tuto fyzickou emoci potlačuji léky proti bolesti, na uvolnění svalů…..asi mě to doběhlo.
Přemýšlím o tom a neprožívání emocí je letité, hodně letité……..vypadla na mě vzpomínka ze základní školy, kdy třídní učitel psal hodnocení žáka v 7. – 8. třídě: ‚Na první dojem budí dojem nadřazenosti, ale jen budí, při bližším setkání je přátelská a vlídná, nedává najevo radost ani bolest.‘ A další vzpomínka kolem 8 let. Moje máma je taky taková a tak mi  nepřišlo, že bych to měla mít jinak. Chci to změnit a cítím, že jsem na začátku,tápu…zatím jsem si to s vaší pomocí pojmenovala a jsem rozhodnutá udělat maximum ( a tohle udělal rozum) a zároveň tomu nechat volný průběh…. kolik času na to budu potřebovat ….. a přidržet se jakési podivné metody posledních dnů…..(naslouchat jakési intuici, která mě jakýmsi způsobem na poslední chvíli přivedla na tento kurz). 
Když jsem přišla domů, věděla jsem, že můj muž je pryč a má svůj program, tak jsme byli domluveni….na stole na mě čekalo hroznové víno, jen pro mě, protože on ho nejí a vzápětí telefon od něj….zda jsem v pořádku a v pohodě. Bylo to milé a já si uvědomila, že on se snaží být tu vždy pro mě, když potřebuji i když na dálku a tak to vždy bylo….brala jsem to jako samozřejmost a teď jsem si dovolila to nepotlačit a prožít i v tom dobrém, ne jen to špatné.

Budu to dál pozorovat a za měsíc na viděnou. 

Paní si nepřála zveřejnit své jméno. 

——

„Od posledního kurzu jsem měla čas již vstřebat informace a nechat působit celý kurz - pro mě teda jen 3 díly.

Řekla bych, že jednotlivé informace pro mě až tak nové nebyly,ale propojit a správně je použít, prožít  a využívat se učím každý den ještě i teď. Opravdu na Tvůj přístup hodně myslím. Můj impuls proč jsem se vydala „tak daleko“ na kurz, byl můj vztah se synem. Počáteční šok a zmatek byl velký, ten jsem Ti již napsala. S radostí sobě i Tobě musím říct, že vánoce u nás doma prověřily praktické pochopení a používání Tvých rad a postřehů.

Mám radost, že jsme  zvládli plných 6 dnů v určité pohodě a téměř bez hádek a obřích diskusí, nebrali jsme si slova tolik osobně, uměli jsme být laskaví a milí, ale máme určité hranice a to už je dané dospělostí syna(28 let). Když odjel, měla jsem dobrý pocit, že jsme to zvládli a ještě více mě překvapilo, že přijel domů znova už za 10 dnů. Asi i on byl rád a musí na sobě makat, protože jeho postoje nejsou empatické, hodně upřednostňuje „já,já“. Umí rychle a dobře analyzovat, navrhnout řešení, ale být chápavý a nechat rozhodnutí na druhém se mu příčí. Určitě to není ideální, ale oba se snažíme . Již minule jsem napsala, že si dám dostatek prostoru a času, abych se naučila nepotlačovat svoje pocity a uvědomuji si, že jsem stále na začátku. 

Opravdu se někdy zastavím a zamýšlím se, jak se v tomto momentě cítím, abych uměla definovat, zda je to smutek, vztek,bolest,zklamání…kde v těle to cítím…pak to prodýchat….být k sobě milá, až mě to svádí být pohodlná….tak tomu dám trochu času, než si řeknu, že jsem líná….ale mám v sobě pocit, že teď potřebuji hodně odpočívat, protože přijdou těžší dny a budu muset  hodně vydržet. Věřím, že vím, jak na to.  Kdyby ne, tak já se ozvu a přijdu načerpat inspiraci.“

Děkuji za Tvůj úsměv a energii s jakou jsme Tě potkávaly.

M. Š.

—–

Další reference z předchozích kurzů:

„Uplynulý kurz mi dal větší vnitřní klid a pocit, že tak jak jsem, jsem správně. Díky tomu jsem o něco víc pochopila, přijala sama sebe.

Díky, Bětko, budu se těšit na pokračování. Kurz byl pro mě velmi přínosný.  “

Martina Krejčí

 

——–

„Alžběto, velké díky za uplynulý kurz!

Téměř každý den si na něj vzpomenu. Tedy, ne přímo na kurs, ale na to, co jsi nás na něm učila. Spoustu situací řeším jinak, než dřív, a cítím se lépe. A bezva na tom je i to, že se pak cítí lépe i mí blízcí. A líbí se mi, jak kurzy vedeš. Jsi přirozená, otevřená, nikomu nic nevnucuješ a máš vzácný dar vystihnout podstatu věci. Koncepce kurzu je skvělá, myslím, že jsme si toho hodně odnesly i díky tomu, že jsme měly možnost naslouchat tomu, co prožívají a jak to vnímají ostatní. Pro mě byl celý kurz jednou velkou inspirací a zdrojem nevysychajících a opravdových informací. Ještě jednou díky!“

J.W.

———

„Nechala jsem trošku usadit rozbouřenou hladinu po konání kurzu, abych zjistila, co ve mě skutečně zůstalo a jak mi to pomáhá v běžném životě. Co vnímám jako velmi důležité pro mě, je to, že tím co jsme se dozvěděly jsi mě zase ujistila o tom, že jsem v pořádku taková jaká jsem. A stejně tak je taky v pořádku, že ostatní lidé jsou jiní. Mám pocit, že se teď koukám na svoje blízké trošku jinou optikou. Když něco dělají jinak, než bych si představovala, tak si často řeknu: „Ale oni to přece můžou potřebovat úplně jinak než já“, a pak se mi snáz hledá řešení situace tím, že se snažím vyřešit jejich problém a ne svůj. A hodně mi taky pomohlo to, že jsem se dozvěděla o tom jakými způsoby lidé vnímají lásku. A konkrétně u sebe mi to pomohlo tím, že v různých situacích, kdy se cítím zraněná nebo odmítnutá od někoho blízkého, tak si často uvědomím, že jsem zrovna čekala nebo potřebovala, aby ke mě promluvil tím mým jazykem lásky. A za tím pak přijde další uvědomění, že já si ale musím říct o to jak to potřebuji, protože ti druzí to nemůžou vědět.

A taky bylo pro mě velmi cenné sdílení příběhů ostatních účastnic. Na tom se člověk může tolik naučit prakticky a hlavně si uvědomit jak každý vnímá stejnou věc úplně, ale úplně jinak. To mě, sice malými krůčky, ale vede k tomu abych si nevytvářela domněnky o ostatních lidech. Proto děkuji všem děvčatům za úžasnou a bezpečnou atmosféru v kurzu. A děkuji taky tobě, že mě vedeš po krásné a někdy trnité cestě osobní svobody. Děkuji, děkuji, děkuji.“

Lenka Procházková

 

 

Foto: www.comphight.com – free verze