Jak vznikla metoda B.U.S. – Bytí U Sebe?

Tohle je první díl Cesty z nemoci. Příběh o kašli, synovi, hranicích a okamžiku, kdy jsem si dovolila změnu (být u sebe) – a tím se otevřel prostor k uzdravení.

V minulosti jsem ve svých terapiích používala kombinaci více metod – především homeopatii, kineziologii a další alternativní přístupy. Dlouho jsem je propojovala tak, jak mi to dávalo smysl v praxi. Tehdy jsem ale ještě netušila, že se z těchto zkušeností začne postupně rodit něco mnohem ucelenějšího.

Můj syn Marek byl od malička introvertní, citlivý a melancholický. Dlouhou dobu jsem si myslela, že je autista. Dnes už má stanovenou jinou diagnózu, ale to je příběh na později.

Před mnoha lety měl Marek velmi silný kašel. Takový ten suchý dráždivý kašel, který vás budí ze spaní a nedá se poslouchat, jak vám dělá zle. Pro mě to bylo vyčerpávající. A co mě tehdy rozčilovalo ještě víc – on s tím neměl potřebu vůbec nic dělat. Jakoby se ho to vůbec netýkalo.

Když už jsem to nemohla vydržet, zavolala jsem si ho k sobě a položila mu otázky, které tehdy vycházely z mého terapeutického vnímání těla:

Z čeho máš strach? (Kašel jako projev strachu.)
Co tě vlastně štve? (Suchý kašel jako potlačená agrese, zlost.)

Odpověď byla přesně taková, jakou by člověk čekal od teenagera:

„Nic.“

Jenže já už byla na hraně svých sil. Dala jsem mu ultimátum.

Dokud mi neřekne, z čeho má strach, nebude počítač ani mobil. Protože já už to poslouchat nebudu. (Tohle byla jediná možnost, jak Marka přimět ke spolupráci.)

Potřebovala jsem se už postarat o sebe.

Za půl hodiny Marek přišel. A pověděl mi tři věci, ze kterých měl strach. O každé jsme si spolu povídali. Jeden z těch strachů byl hlubší, souvisel s minulostí – a ten jsme společně odblokovali.

Od té chvíle už nezakašlal.

Marek nikdy nebyl typ, který by chtěl řešit něco se mnou, natož s jiným terapeutem, když ho něco trápilo. S mladším synem Kubou jsem terapii řešila jinde, ale Marek to vždy odmítal. A tak jsem se této role ujala já, i když se obecně má za to, že by terapeut neměl řešit svoji rodinu.

Postupně ale zjistil, že si díky těmto našim odblokům dokáže vyladit mnoho situací, ve kterých mu nebylo dobře. Vztahy se spolužáky, učiteli, později i se zaměstnavatelem na brigádě.

Začalo mu to dávat smysl. Chodil za mnou čím dál častěji.

Zpočátku mě to těšilo. Věděla jsem, co řeší, mohla jsem mu pomoci a on se cítil lépe. Proto jsem se mu přizpůsobovala. Vždy, když chtěl něco řešit, byla jsem tu pro něj.

Jenže postupně to začalo být vyčerpávající. Přicházel pozdě večer, někdy hned po mých terapiích s klienty. A já cítila, že už nemám kde brát.

A tak jsem dospěla k odmítnutí, i přesto, že jeho problém vypadal akutně.
Řekla jsem mu, že už nemůžu. Že si to musíme plánovat. Že to nejde pokaždé, kdy on chce.

A právě tady se stal důležitý zlom.

Protože Marek měl pocit, že to potřebuje řešit hned a protože měl za sebou hodně odbloků, začal si je dělat sám.

Znovu se ukázalo, že když si dovolíme žít v souladu se sebou – a pro mě tehdy znamenal soulad odmítnout pomoct vlastnímu dítěti ve chvíli, kdy to potřebovalo (nebo to tak vypadalo) – přichází správný čas na změnu.

Pro něj to byl krok k samostatnosti v sebeharmonizaci.

Postupem času začal své tělo zkoumat mnohem hlouběji. Přišel s myšlenkou, že bychom vlastně vůbec neměli být nemocní. Že bolesti, nesrovnalosti v těle a dokonce i tělesná nesouměrnost nejsou přirozené.

Nevím, jak to skutečně je.
Vím jen to, že on začal své tělo opravdu vnímat. Hledal cestu, jak v něm být rovně, volně a v pohodě.

Začal za mnou chodit se svými poznáními a sdílel je se mnou. Mnohá z nich jsem pak sdílela i na svých soukromých seminářích s maminkami, které na ně opakovaně chodily a doslova je hltaly.

Část těchto poznání jsem postupně začala používat i ve svých terapiích s klienty. Začala jsem je používat i sama na sobě – a byla jsem překvapená, jak hluboce a přirozeně fungují.

A tak se začalo tvořit něco nového.

Spojení toho, co jsem se naučila studiem homeopatie, kineziologie a dalších metod, s tím, co Marek objevoval skrze své vlastní zkoumání těla a bytí.

To je to, jak dnes vedu lidi k uzdravení.
A nazvala jsem to metodou B.U.S. – Bytí U Sebe.

Tento příběh je začátkem cesty.
Cesty z nemoci.

—

Pokud cítíš, že tě tato cesta zajímá, chceš zjistit, co to vlastně je ta B.U.S., můžeš se zaregistrovat ke mně na webu Domácí homeopatie.
Dám ti vědět pokaždé, když přidám další pokračování Cesty z nemoci.